„KDYŽ JSME PO PRVNÍM TURNÉ NEMĚLI ŽÁDNÝ ZISKY, BYL TO VLASTNĚ STRAŠNĚ VELIKEJ ÚSPĚCH“

„KDYŽ JSME PO PRVNÍM TURNÉ NEMĚLI ŽÁDNÝ ZISKY, BYL TO VLASTNĚ STRAŠNĚ VELIKEJ ÚSPĚCH“

Dostupné na: http://www.svetuspesnych.cz/kdyz-jsme-po-turne-nemeli-zadny-zisky-tak-byl-vlastne-strasne-velikej-uspech/

Článek je majetkem magazínu Svět úspěšných, jakou autor  a redaktor s ním přímo spolupracuji. Text je zde umístěn s vědomím a souhlasem vedení magazínu.

—

Říkají, že umělec z Čech nemůže uspět na světovém poli muziky. Říkají, že obyčejný kluk, třeba Jarda Vomáčka, se nemůže stát rockovou hvězdou. Říkají, že bez peněz nemáte šanci. A často dokonce říkají, že nemůžete uspět vůbec. Sami pro sebe si teď nejspíš brumláte něco o tom, že váš úspěch nezávisí na tom, co říkají druzí. A máte pravdu! Avšak podobný názor máte, protože už po cestě za svým úspěchem kráčíte a jste ostřílení tvrdou realitou, zvyklí na překážky, problémy a posměch. Ale měli jste stejný pohled na věc vždycky? Byli jste podobně neteční, když vám bylo dvanáct let?

Pravdou je, že dítě je jako houba – nasává vše kolem sebe a podle toho se formuje. Z toho tedy plyne, že všechna příkoří, radosti, zážitky, názory a v podstatě vše v člověku zůstane už od útlého věku a v podvědomí si pocity z dané situace nosíte až do konce života. I malé dítě je konfrontováno, ač si to často neuvědomuje, se srážením sebevědomí. Ale co když si sami – už v dětství – vsugerujete, doslova sami sebe přesvědčíte o tom, že nemáte talent?

Protagonistou tohoto článku není nikdo jiný než další mladý člověk, který se rozhodl uspět. David Pear, vlastním jménem David Hruška, si plní svůj sen o tom, že se stane rockovou hvězdou jako zpěvák v rockové kapele. Už jako dítě měl jasno v tom, že žádná jiná varianta kromě hudební superstar prostě není. Se svou kapelou EIDER z Londýna, kde David již několik let žije, mají za sebou první turné po Evropě – a bylo více než úspěšné!

JÁ PROSTĚ NEMÁM TALENT

Už od malička miloval hudbu. Muzika jej prý doslova provází celým jeho životem, od dětských tanců před magnetofonem, přes roky tvrdého tréninku na hudební nástroje až po přeplněné koncertní haly, ale až kolem desíti let dostal David do ruky kytaru.

Byla nehratelná, ale to mi tenkrát nikdo neřekl, směje se, když vzpomíná na své začátky.

Hodiny a hodiny trávil hraním na hudební nástroj, avšak prý marně. Po nekonečných pokusech a neustálém snášení neúspěchů letí kytara do kouta – David díky výbornému hudebnímu sluchu slyší, že je něco špatně, nedokáže však přijít na to, co, a obviňuje sám sebe. Hloupost! Jak sám po třech letech zjišťuje, skutečně měl jen špatný nástroj, v patnácti se ke kytaře znovu vrací a po nekonečných hodinách cvičení sklízí zasloužené ovoce.

PROBUZENÍ ZE SNU

Přiznávám, že i já, stejně jako miliardy lidí po celém světě, jsem se toužil stát hudební superstar; slavným rapperem, rockerem, punkerem a nebo jako Bob Marley šířit pohodu a mír skrze hudbu. EIDER jsou jedni z mála, kteří si pro svůj sen jdou a jedni z ještě méně lidí, kterým se ten sen skutečně plní. Ale to je také proto, že kromě pozitivních věcí jako je zábava a sláva si jsou velmi dobře vědomi i těch negativních.

Hudba se neprodává, hudba se streamuje a nebo se krade…, popisuje David současnou situaci na hudební scéně.

Myslím, že by tuto větu měli tesat do kamene, jelikož si i pouhý konzument hudby musí všimnout, jak je stále více a více dělaná pro fanoušky a nejde přímo z umělcovy duše. Jedním dechem však David dodává:

“…ale my se snažíme nebýt jako jedni z nich.”

Bylo pro mě obrovským překvapením, když mi zpěvák skupiny popisoval, jak dnes již téměř žádné příjmy umělce nejdou z prodeje hudby, o situaci s nahrávacími společnostmi, které doslova vykořisťují hudebníky, o provázanosti rádií s těmito hudebními monopoly a obecně o tom, jak se hudba mění ve špinavý byznys. Je proto naprosto úžasné, že se někdo pustí do tvoření hudby se srdcem na dlani a mikrofonem v ruce. A podle neustálého progresu EIDER je o podobné umělce stále zájem, což je ještě lepší zpráva!

VŠECHNO SAMI

Stejně jako každý, kdo v nějakém oboru něco znamená, se i všichni členové skupiny již roky pohybují v hudebním byznysu a to i přes to, že jim je sotva přes dvacet. David ještě před založením EIDER účinkoval v několika profesionálních kapelách, například The Veins, Eagleheart a s britskou kapelou Giovanna Jane dokonce i jako předskokani před legendou The Rolling Stones. Vždy se ale io přes relativní úspěch mnoha z nich vyskytly komplikace, nejčastěji šlo o to, že hudebníkovi chyběla jakási lidská, či přátelská, neforemní nálada ve skupině. Brzy však David zakládá se svými přáteli v Londýně kapelu, ve které jsou všichni skutečně přátelé, znají se a drží při sobě.

Baskytarista bydlí přes ulici, bubeník dvě zastávky autobusem odsud, ale našel si přítelkyni, takže se teď vídáme trošku míň…

Hlavním klíčem jejich úspěchu je podle zpěváka skupiny právě to, že se tím neskutečně baví a vše si zařizují sami. Odmítají nahrávací společnosti, sami si organizují koncerty, zařizují vše kolem vydání desky a vlastně o všechno kolem své kapely se starají sami, ačkoli –

“Teď jsme si teprve najali manažerku,” směje se.

Nejvíce prý těží z kontaktů z minulosti, jelikož všichni z nich již za sebou mají v hudbě několik aktivních let, mají více než dost známostí a mohou se proto sami vcelku dobře tlačit dopředu, ačkoli je to všechno vykoupené mnohem větší námahou, než by museli vynaložit, kdyby se svěřili pod křídla nějaké veliké společnosti.

Když jsme po turné neměli žádný zisky, tak to byl vlastně strašně velikej úspěch!

Může se zdát zvláštní, či těžko pochopitelné, že když neměli žádný zisk, považuje David turné za obrovský úspěch. Avšak dokazuje to několik věcí – určitou a potřebnou dávku pokory, kdy Eider nejde o to vytřískat z hudby co nejvíce peněz – od toho tu jsou nahrávací společnosti – a také jistou cílevědomost a odhodlanost. Každý, kdo někdy něco dokázal, ví, že po prvním turné, první vydané knize, prvním prodaném produktu se jen velmi málokdy stane, že je člověk ihned katapultován na vrchol žebříčků sledovanosti a prodejů. Ze všech členů skupiny je cítit obrovská motivace a odhodlání to někam dotáhnout. A hlavně musíme mít na paměti, že celou dobu jde o turné začínající kapely, která v té době neměla téměř žádné jméno. Možná, že jen ten sladký pocit z toho, že “se to povedlo”, je pro hudebníky z EIDER dostatečným ziskem za jejich námahu.

I přes to však byla na všech koncertech hlava na hlavě a když se členové kapely vrátili domů, už věděli, že brzy zase poletí do Spojených států do několika rádií, kdy například byli naživo v éteru v Los Angeles na rádiu Philly Rock Radio. Náklady na turné, při němž skupina objede polovinu kontinentu, od Anglie přes Čechy až po Polsko, nejsou nijak malé. Proto jako úspěch bere David už jenom to, že se jim všem veškeré náklady s tímto spojené zaplatily a ještě jim zbylo něco málo navíc.

Je něco, co by David rád vzkázal čtenářům magazínu?

Slyšíme to furt od všech úspěšných lidí, co kdy něco dokázali: nikdy se nevzdávat. Ono se to stejně pokazí, tak zejtra vstaň a pokračuj v tom nebo to udělej jinak, ale nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!

—

www.svetuspesnych.cz

www.svetuspesnych.cz/author/janpilat