Žiješ.

Dostupné na: http://www.svetuspesnych.cz/zijes/

Článek je majetkem magazínu Svět úspěšných, jakou autor  a redaktor s ním přímo spolupracuji. Text je zde umístěn s vědomím a souhlasem vedení magazínu.

—

Na duševní či osobní krizi nebývá zdánlivě nic dobrého. Myslím, že ty pocity všichni velmi dobře známe – naše emoce kolísají mezi stavem krátkodobé euforie a nihilismu, většinu času se ale, bohužel, drží dole a nejčastěji je toto špatné rozpoložení doprovázené pocity zmaru a zmatku, deprese nebo dokonce hněvu. Nic dost dobře nedává smysl a člověka mezitím pomalu pohlcuje prázdnota a on upadá.

Můžeme si však z těchto těžkých časů odnést pouze bolest a trápení? To sotva. Krize je vždy něčím zapříčiněna, spouštěče mohou být prakticky cokoli zvnějšku nebo také zevnitř, všichni nějak podvědomě tušíme, co nám nevyhovuje. Základním předpokladem pro načerpání nové síly z nepříjemných situací je, že musí být překonány. Podle mě neexistuje jeden recept na projití skrze těžké doby, někdy je dokonce dobré vyhledat i pomoc někoho jiného, o překonávání osobní krize však tento článek není. Je o tom, co si z ní můžete odnést.

Ne nadarmo se v čínštině tento duševní stav označuje jako WEI-JI, kdy WEI znamená nebezpečí a JI příležitost. Právě tyto stavy, kdy se cítíme nejvíce na dně, nás mohou posunout raketově kupředu. Snad se mnou souhlasíte, když řeknu, že není na škodu hledat ve špatných časech to dobré nebo to, co by se dalo zúročit, protože pro všechny je bolestné zjištění, když si uvědomí, že cesta za úspěchem se skládá převážně z těžké dřiny. Ta je však vyvážena chvílemi naprosté satisfakce.

Není to jen o tom vydržet bolest, je to o tom vydržet dobré i špatné chvíle. Častokrát ani nepotřebujeme být nějak silní či inteligentní, ale jednoduše řečeno houževnatí. Je to o tom, co si odnesete z každého momentu vašeho života, i když se zde nyní zaměřuji na osobní krizi.

Související článek: 15 moudrých výroků v boji proti depresi aneb když nás mysl neposlouchá

Čas na přehodnocení

… všeho. Špatné stavy psychiky jsou vždy něčím zapříčiněny. Můžou to být vážné důvody, například smrt blízké osoby, či zdánlivě banální důvody jako nesprávná životospráva nebo že vás kdesi na vaší cestě za úspěchem přepadla úzkost a nehodlá se pustit. Možná nikdy člověku nevíří hlavou tolik myšlenek, jako když se nemá nejlépe. Jen je trochu nasměrovat a využít. Zkuste si uvědomit, že vlastně není nad čím se rmoutit, jelikož můžete říct, že už na svém cíli pracujete, jednoduše řečeno – už to děláte a jste někde na vaší cestě. Každým dnem se blížíte.

Nové nápady, nová inspirace

Bezpočet vynikajících uměleckých děl vzniklo ze smutku a deprese. Důkazem toho budiž například Máchův Máj či celé zástupy dekadentních umělců napříč historií. Ani pro podnikatele však není k zahození pozorovat své myšlenky během těžkého období, jelikož stejně tak i  bezpočet úžasných vynálezů a inovací vzniklo z úzkostlivé potřeby.

Poznáte, kdo je v tom s vámi

Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáte přítele. A nyní se možná právě ve stavu nouze nacházíte a zoufale potřebujete někoho, kdo bude stát při vás, i kdyby se mělo jednat jen o někoho, kdo si vždy ochotně vyslechne vaše potíže a trápení. Filosofové ani psychologové všech dob se dosud neshodli na tom, zda je člověk více produktem svého okolí,  rodí se naprosto „čistý“, nebo svých genetických dispozic. Shodují se ale na tom, až na extrémní případy, že na osobnost má vliv obojí. Myslím, že mi nenáleží rozhodnout tento několik století trvající spor, ale to, že lidé, se kterými trávíme čas, potažmo naše okolí, na nás jistý vliv mají, je vcelku nezpochybnitelné. A proto není na škodu jej upravovat podle sebe, vlastně pro sebe.

Další lidskou vlastností je to, že vždy víme, co by měl udělat ten druhý, ale se sebou si dost často nevíme rady. Využijte toho. Ptejte se přátel, vykládejte jim vaši situaci a sbírejte nápady, inspiraci a rady. Buď získáte perfektní námět na další postup anebo si přinejmenším rozšíříte obzory.

Poznáte sami sebe

Nenapadá mě jiná příležitost kromě osobní krize, kdy se člověk tak často a tak kriticky obrací sám k sobě, sám do sebe a hodnotí se. Statisticky jedna z nejčastějších příčin klinické deprese (skutečného psychického onemocnění, ne toho, čemu se jinak říká splín a čím trpí většina populace od třinácti do dvaceti), je právě přehnaná sebekritika, jelikož se člověk sám sobě střízlivě, nebo možná přes až příliš kritický filtr, podívá do očí a zjistí, že vlastně není tím, za koho se považuje.

A to dost často bolí.

Ale od toho je tu právě ono pověstné JI – příležitost. Konečně se vidíte reálně a uvědomujete si, kdo jste. Opadá ten pocit, který je dost často produktem motivačních článků a videí – tedy že jste již u svého cíle, ale přitom cítíte, že jste ještě moc daleko. Tento pohled, po vašem zcela kritickém přehodnocení sebe sama, vám dává tolik příležitostí, že nebudete vědět, kam dříve skočit.

Postavení či uvědomění si sebe sama a následné budování vašeho já není nový začátek, i když už jste na cestu za úspěchem vyrazili dávno. Nemusí to nutně znamenat zničit vše, co jste doposud vytvořili, a udělat to znova, nebo něco naprosto nového.

Nazval bych to spíše posunem do další úrovně hry.

Jednoduše jste již prošli přes tolik situací, událostí a nelehkých bojů, až vám sama vaše mysl automaticky dává najevo, že je čas se přesunout jinam. Jazykem hráčů – je třeba porážet silnější příšery, abyste se stále posouvali.

Úspěch není věc. Úspěch není časový úsek. Úspěch je pocit, je to rozpoložení vaší mysli. Úspěch je výsledek všeho, čím jste a co děláte. Často je to náročné a setkáváte se pouze s nepochopením okolí, dokonce vám možná i hází klacky pod nohy, aby vaši cestu zpomalili či úplně zastavili.

Nezapomněli jste pro samé trápení na to, že vlastně ještě stále žijete?

—

www.svetuspesnych.cz

www.svetuspesnych.cz/author/janpilat